Tímto slovem se jistě označují jiné záležitosti, když se použije mimo brány léčeben proti různým závislostem. Pravdou je, že se spíše v normálním životě ani nepoužívá. Zato pacienty, jak se v žargonu říká odmašťoven, toto slovo provází většinou celý život. Do svých padesáti šesti let jsem sice to slovo také ani neznal, zato jsem intenzivně prožíval to co to slovo běžně označuje. Vždy když se vytrácela hladina alkoholu v krvi, tak se místo ní vracely chmury, úzkost, deprese a jiné pocity, které nastartovaly právě to co označuje ten český překlad anglického slova Craving. Z důvodu, že do protialkoholních léčeben docházím až poté, kdy se mi podařilo, patrně omylem, se závislosti zbavit sám, aniž bych tyto ústavy k tomu potřeboval. V mém případě se stal asi zázrak a právě to bažení, s kterým každý závislák musí čas od času rozehrát lítý boj, mne opustilo až tak, že si nedovedu představit, že by se vrátilo. Domnívám se že je velice důležité, aby člověk, když přestane pít a nebo zastaví i jinou zhoubnou závislost nemá problém ještě s jinou, mezi závislými nejvíce rozšířenou a sice kouření. Toho jsem byl já naštěstí ušetřen. Takže, když jsem se toho 1. července 2013 s hudbou rozběhl a do týdne přestal s pravidelnou konzumací bílého vína, organizmu už nestálo nic v cestě, aby se pustil do výroby těch vnitřních stimulační látek jako jsou endorfiny, endokanabinoindy a dopamin. Souběžně s tím, jak mé tělo každý den dostalo svojí pravidelnou dávku pohybu to na něj samozřejmě mělo vliv v podobě shozených nadbytečných kil a zvětšením objemu plic. Dále pak pocitu, že konečně se může sám na sebe spolehnout a že náhle přestane také mimo jiné, žít od výplaty k výplatě. Postupně jsem začal mít pocit, jako když ten můj organizmus začíná mít svůj vlastní rozum. Změnil mi chutě a tím i jídelníček. Odpoledne mi například již nepovolí maso, to by se totiž do rána nestihlo vstřebat. Tím jsem již navždy vyřazen z všeobecně společensky oblíbených večerních grilovaček, po kterých se to ale baží po mnoha sklenících oroseného. Můj organizmus je ale v současnosti nastaven tak, že z té představy se mi dělá spíše šoufl a skoro jedenáct let mám k večeři vločky s ovocem. Brzo ráno totiž běžím.
Ta neexistence pocitu bažení vězí právě v tom stavu organizmu. On si sám ohlídá aby se ani nenastartovaly ty zlé myšlenky.
Nakonec se nemohu nezmínit o té společenské stránky slova bažení. O to jsem byl osobně ušetřen. Nebyl jsem členem nějaké hospodské partičky. Nemusel jsem zdolávat rozhovory typu: Ty si s námi nedáš ? Ano, chlastal jsem sám. Proto také se mi asi podařilo tak rychle se vysmeknout z chapadel závislosti.