Je zajímavé, že na tento pojem mě musel upozornit až po jedenácti a půl letech mého běhání s hudbou sedmadvacetiletý mistr republiky v paddleboardingu – Samuel Peška. Když jsem mu líčil, co prožívám při svých ranních bězích, řekl: „Flow.“
Překlad anglického slova znamená tok, průtok nebo proud. Tento výraz proslavil a opatřil novým významem začátkem devadesátých let americký psycholog maďarského původu, jehož jméno se špatně pamatuje i čte – Mihaly Csikszentmihalyi. Díky tomu, že jeho kniha stejného názvu, kterou vydal v roce 1990, byla velmi úspěšná, obohatil psychologii o nový pojem.
Osobní zkušenost s flow
Stav flow jsem začal pociťovat už po týdnu tehdy památného léta roku 2013, když jsem každé ráno začal běhat s hudbou. Akorát jsem tehdy vůbec netušil, co se se mnou děje, a už vůbec ne, že to, co prožívám, je stav pojmenovaný třiadvacet let předtím ve Spojených státech. Zkrátka jsem cítil spontánní radost, nadšení z činnosti, jaké jsem do té doby nepoznal. Následovalo hluboké soustředění na aktivitu, díky kterému jsem oběhl zeměkouli a nyní mám za sebou třetinu druhého oběhu. Flow je to, co mi zásadně změnilo život.
V mém případě se stav flow dostavuje nejen při běhu s hudbou, ale i při samotném poslechu hudby – a poslední dobou také při hře na klavír, obzvlášť když hraji Johanna Sebastiana Bacha.
Co v knize chybí
Po přečtení knihy jsem si ale uvědomil, že v ní něco nehraje a něco chybí. Došlo mi, že k tématu patří zkušenost „pokusné myši“ ve studii trvající už přes jedenáct let – tedy mé vlastní.
Než Mihaly Csikszentmihalyi knihu dopsal, předcházela tomu rozsáhlá studie v sedmdesátých a osmdesátých letech, která zkoumala, jak lidé v různých částech světa a různých oborech činnosti prožívají flow. Ke zjištění jejich pocitů sloužila tužka a dotazník. Metoda zachycovala subjektivní prožitky, ale ne to, co se skutečně odehrává v mozku na biochemické úrovni.
V této oblasti nastal posun až v posledních letech. Dopamin, který má zásadní vliv na prožitek flow, byl objeven už v polovině padesátých let švédským neurobiologem a biochemikem Arvidem Carlssonem, ale Nobelovu cenu za něj dostal až v roce 2000.
Flow a exogenní látky
Mihaly v knize neřeší vliv exogenních drog na prožitek flow. Tady si dovolím přidat svou vlastní zkušenost.
Když jsem ve svých padesáti šesti letech začal běhat, uvědomil jsem si, že ty úžasné pocity z běhu jsem měl naposledy jako kluk. Tehdy mi dělalo dobře běhat – například za kopacím míčem. Ale v pubertě jsem, z důvodu genetické dispozice k alkoholismu, sem tam něco popil. A tím jsem si na dlouhou dobu – zhruba čtyřicet let – uzavřel možnost vyrábět si dopamin, endorfin a další báječné látky ve vlastní „výrobně“.
Pamatuji si, že to léto 2013 jsem první týden ještě běhal se stopami alkoholu z předešlého večera. Po sedmi dnech jsem ale s večerním popíjením skončil nadobro. A právě od té doby se stav flow naplno rozvinul. To naznačuje, jakým škůdcem alkohol je. Proto se mi po něm ani trochu nestýská.
Jsem přesvědčený, že k doplnění textu Mihalyho Csikszentmihalyiho patří i otázka, jak exogenní látky stav flow ovlivňují.