Může si tělo samo vyrábět „drogy“ například sportem či hraním hudby ?
Vážený pane profesore,
nemohu odolat a znova si dovolit Vám napsat, protože teprve poslední dny zjišťuji, že Vaše
všestrannost je rozkročena i do oblasti klasické hudby. To je právě to co nastartovalo v padesáti šesti
letech můj životní přerod, když jsem hudbu, kterou miluji od dětských let, propojil s během. Tím, jsem
totiž nastartoval tu výrobu vnitřních drog a ztratil schopnost polknout alkohol. Našel jsem si ve svých
šedesáti šesti letech učitele na klavír. To znamená že jsem k celoživotním posluchači najednou přidal i
tu možnost hudbu hrát. Zde poučen díky seriálu Doktor House, že jiná část mozku je zapojena při
poslechu hudby a jiná se aktivuje při hudební interpretaci, mám pocit, že to přímo cítím. Zažívám
podobné pocity jako když dobíhám třeba půlmaraton, kdy v závěru asi produkuji dopamin při radosti,
že i v seniorském věku mi to nedělá problém. Při hraní Árie z Goldbergovských variací Johanna
Sebastiana Bacha pociťuji podobné procesy; že by také dopamin? Laicky se domnívám, že když
člověk přestane užívat jakékoliv exogenní drogy, tak se nastartuje schopnost si je vyrábět různými
činnostmi, takže i hraním hudby.
Petr Vítovský
Ve svém dotazu vlastně popisujete fascinující osobní zkušenost s propojením hudby,
běhu a stimulace tzv. libostních struktur. Přestože bychom neměli vyvolávat
nadměrná očekávání a měli bychom naopak zdůraznit, že podobný prožitek se
nedostaví u každého, je pravdou, že řada studií potvrzuje zvýšenou produkci
dopaminu v mozku působením hudby i běhu. Dopamin je neuropřenašeč, který
stimuluje některé libostní struktury a hraje důležitou roli v regulaci motivace, odměny
a potěšení. Běhání navíc vede k uvolňování „vnitřních opiátů“ endorfinů, což jsou
hormony s analgetickými a euforizujícími účinky, jež mohou být dále posilovány právě
hudbou, zejména v případě, že je pro daného člověka příjemná a stimulující. Seriál
Doktor House správně poukazuje na to, že při poslechu a interpretaci hudby se
aktivují různé části mozku. Poslech hudby aktivuje sluchovou kůru a limbický systém,
který je zodpovědný za emoce a paměť. Hraní na hudební nástroj ovšem aktivuje
ještě další oblasti mozku, včetně motorické kůry a mozečku. Kombinace poslechu a
interpretace hudby tak může vést k silnějšímu a komplexnějšímu prožitku, jenž je
spojen s produkcí dopaminu a dalších neuropřenašečů. Z evolučního hlediska jistě
není náhodou, že jak běh (respektive aerobní pohyb vůbec) tak hudba stimuluji mimo
jiné libostní struktury. Tím je totiž zajištěno, že lidé budou obojí provozovat, což
zvyšuje jejich schopnost přežít. Aerobní pohyb je důležitý pro obživu a obranu, hudba
a zpěv jsou zase tzv. social grooming, sociální opečovávání, jež slouží a od pradávna
sloužily k soudržnosti sociálních skupin lidí. Ve většině jazyků převádí tyto aktivity na
společného jmenovatele pojem „hra“ (igra, play, Spiel, jeu, játék, gra): na flétnu, na
kytaru, na housle, na klavír, na trumpetu, na klarinet, na babu, na honěnou, ale i
fotbal, hokej, basket, lyžování, jízda na kole, turistika. Všechny tyto „zbytečné“
činnosti nejsou zbytečné právě proto, že nanečisto trénují schopnost rychle se
rozhodovat a předvídat, co se v následující vteřině stane, což jsou dovednosti
nezbytné k přežití. A protože zkušenost je nepřenosná a jakékoliv mentorování
neúčinné, je to v přírodě zařízeno tak, že namísto vysvětlování, k čemu je to dobré, je
to prostě příjemné. A co je příjemné, to lidi víceméně stále provozují. Neberte mě za
slovo, je určitě mnoho výjimek, ale ty jak víme vedou často k problémům. Zejména
nedostatek pohybu je pro tělo devastující, což ví každý, kdo měl nohu v sádře či má
nadváhu a zkornatělé cévy.
Každý bohulibý mechanismus má však svou odvrácenou tvář a jistá rizika.
Stimulace libostních struktur je spojena s rizikem závislostí a tedy se syndromem z
odnětí. To je stav, kterému zpravidla dochází po odnětí drogy. Užívání exogenních
drog, jako je alkohol, bývá totiž důsledkem kosmetického defektu libostních struktur,
jež tak k dosažení přiměřeného efektu potřebuji více stimulace a může vést
k dalšímu narušení přirozené produkce některých neuropřenašečů v mozku.
Činnosti, jež stimulují libostní struktury a produkci dopaminu a těchto
neuropřenašečů, jako je běhání a provozování hudby, mohou tudíž zmírnit
abstinenční příznaky a usnadnit tak proces odvykání. Proto jsou také součástí
adiktologické léčby, v rámci níž je prosazoval již nestor české adiktologie Jaroslav
Skála. Shrnuto tedy: propojení hudby a běhu (tanec) může vést k pozitivním změnám
v životě člověka. Stimulace produkce „vnitřních drog“, jako je dopamin či endorfiny,
může vést k pocitu štěstí, radosti a motivace, a to i v seniorském věku. Hraní na
hudební nástroj může být navíc skvělým způsobem, jak se aktivně zapojit do
společenského a kulturního života a rozvíjet kognitivní funkce.