Velikým překvapením pro mne bylo, když teprve po devíti letech mého pravidelného běhání jsem se dozvěděl. Že na to, co jsem přišel náhodou, v roce 2013. Český nestor boje proti alkoholizmu, docent Jaroslav Skála realizoval v léčebně u Apolináře od roku 1965. Již tehdy rozběhal v areálu tehdejšího ústavu své pacienty za účelem aby také mohli zaměnit příjem alkoholu za vnitřní výrobu endorfinu. Pochopitelně tehdy, jak sám říkám, tak zvaně „nasucho“ bez hudby, protože walkman k nám začal z Japonska pronikat až patnáct let poté. Takže pacienti místo hudební motivace mohli poslouchat pouze svůj dech, zvuky tamní přírody a nebo přesvědčivé slovo pana Skály. Motivací pro ně také bylo to, že výsledky jejich pohybových aktivit byly zapsány a vyvěšeny na tabulce nad jejich lůžkem. Patrně se tato aktivita započítala do bodování a dobře se vyjímala v denících, které si pacienti povinně vedli. Alespoň něco, proti dnešním možnostem, kdy aplikace v chytrém mobilu sportovní výkony nasdílí a zviditelní pro miliony uživatelů z celého světa. I tak, to tehdy deset Skálových pacientů přivedlo na maratonskou trať, kterou úspěšně dokončili. A jako zpestření pobytu v Apolinářském zařízení se pořádala na Silvestra akce s názvem Saun Paulo. Zde se místo půlnočního přípitku pacientům i ostatním zaměstnancům naservírovala dvou kilometrová běžecká trať, ozářená smolnými pochodněmi. Takto se povedlo panu Skálovy rozběhat nejen pacienty ale i zdravotníky, muže i ženy v celém protialkoholním zařízení.
