Jak mne vlastní prožitky přesvědčily a v odborné literatuře jsem se dočetl, tak jedince, kteří trpí různými závislostmi spojuje patrně jedna zdravotní disfunkce. Normální zdravý člověk se umí radovat z různých maličkostí. Z hezkého počasí, z procházky v přírodě. Z milé společnosti, z krásné hudby, z vlastních dětí. Funguje mu totiž vnitřní výroba povzbuzujících látek, jako jsou endorfiny, endokanabinoindy a dopamin. Naproti tomu člověk trpící různými závislostmi, má tu vnitřní biochemickou továrnu většinou porouchanou. Může za to v některých případech genetika a nebo se pod to může podepsat společnost kamarádů s jejich častou pozvánkou do restauračního podniku. Tím je dotyčný odsouzen k různým metodám, jak se k tomu štěstí dobrat. Jednoznačně to vždy ale stojí peníze.
Do svých padesáti šesti let jsem, jako většina znal pouze tu možnost, pomocí nákupu alkoholu. Teprve až jsem poznal, že po pravidelném ranním vyběhnutí s hudbou se porouchaná výroba zase rozběhne a začne produkovat ty radostné chemikálie. S velkým překvapením jsem zjistil že, člověk ušetří nejen za nákup alkoholu. Teprve pak mi totiž došlo, že jsem celou dobu utrácel peníze za věci, co jsem ani nepotřeboval. Domníval jsem se, že když si je pořídím, tak mi přinesou to štěstí, o které mne připravila matka příroda.
Známé rčení: „Za peníze si štěstí nekoupíš“ logicky musí odlišně vnímat člověk zdravý a jinak ho vidí pacient u kterého ta vnitřní fabrika na štěstí se nepohne, dokud se do ní nehodí nějaká mince. Jako herní automat nerozbliká svá mámivá světýlka, když ho nenakrmí patřičný obnos.
Na závěr je nutno zdůraznit, že dle mé osobní zkušenosti, žít zdravě se vyplatí nejen z důvodu zdravotních ale také, a to zásadně, finančních.